Free hugs naruby
Minulý týden jsem při poklusu brněnskou myší dírou (pro neznalce: spojnice mezi hlavním nádražím a autobusovým nádražím Zvonařka) zaznamenala dvě notně vysmáté dívky s obrovskou cedulí „FREE HUGS“. Má chabá angličtina a manifestovaná vstřícnost adolescentek mi dala tušit cosi souvisejícího s volnou láskou. Kamarád Google pak podal zpřesňující informaci. „Objetí zdarma – kampaň, která se objevila na Internetu v roce 2004. Později v roce 2006 byla zpopularizovaná na Internetu videoklipem. Dobrovolníci v ní poskytují zdarma objetí každému člověku. Nejde jim o získávání jmen nebo seznamování, jen chtějí dělat lidem radost“ (zdroj Wikipedie).
V autobuse jsem si pak v polospánku začala pohrávat s myšlenkou, jak snadno by se nám mohlo žít, kdybychom s podobnými cedulkami mohli operovat v běžné komunikaci a navíc ještě nabídku vyměnit za poptávku: „Potřebuji obejmout… pohladit… pomilovat…“ A pak ještě dál… Naše potřeby by nám v případě, že dosáhnou určité kritické hranice volající po uspokojení, rovnou vyskakovaly na čele klidně i s majáčkem a zvukovým efektem.
On: „Miláčku, jaký jsi měla den?“
Ona: „Normální!“
On: „Děje se něco?“
Ona: „NIC!!!“
A blik – majáček, zvoneček - najednou by měla na čele: „Nalej deci, mlč a jen mě poslouchej!“ a třeba v závorce „Pekelně mě naštvala učitelka našeho kluka, ale samozřejmě jsem jí nic nemohla říct, tak se celý den dusím a čekám, až ti to vyklopím…“
S rukou na srdci pouštím bobeček do hnízda ženské solidarity. Možná by nebylo marné občas kouknout do zrcátka a zprávu na čele si sama přečíst... Kolik bychom si ušetřili nedorozumění, nevyžádaných rad a trápení. Na druhou stranu… asi by to nakonec stejně byla nuda. Transparentnost a otevřenost v komunikaci je ceněná hodně vysoko, ale to vzrušující tápání a pátraní mezi řádky má kouzlo, které dodává životu ty správné grády.
Eva Kneblová
Že on má poruchu!?
Můj syn žije s hlavou v oblacích. Nebo někde mezi oblaky a fotbalovým hřištěm. V legraci mu říkávám, že má místo mozku z kopačáku kostku. A on se jen šťastně usmívá a je na světě rád...
Eva Kneblová
Dítě - levná pracovní síla - palec nahoru
Pod záplavou manipulativních předvánočních spamů žádajících o podporu pro děti v dětských domovech a bezprizorních zvířat v útulcích obvykle deaktivuji svůj osobní přijímač propojený s centrem sociálního cítění a jen ve svařákovém ovínění odesílám charitativní DMS v ethanonlové iluzi, že výzkumy, které tvrdí, že ze všech těchto částek dojde k potřebným pouhých 30 %, lžou. Tentokrát se ale ve spamu objevila perlička...
Eva Kneblová
Spratci rozmazlení!
O kontrastu mezi výchovou za starých dobrých časů a výchovou dnešních "spratků rozmazelných".
Eva Kneblová
Kopanec od Pánaboha
Co se stane, když matka od dětí zůstane sama doma se sedmičkou růžáku ze Znovínu...
Eva Kneblová
Tip na nedokonalost
Dnes trošku o tom, jak v iluzi dokonalého světa (však víte... vedou krásní, mladí, kreativní, flexibilní...) obstát i s vlastní nedokonalostí... Ale víc o tom, jak přežít nedokobńalost potomků...
Eva Kneblová
Co na to Ježíš?
Advent z mého archivu. Tenkrát ještě byli hošíci malí, ale už poměrně dost pohotoví... Nedělní procházka večerním Znojmem se pomalu stává naší rodinnou tradicí. Hyperaktivní kloučky je třeba před spaním pořádně utahat. Nejprve k rotundě, pošplhat po kopečku „vstup jen na vlastní nebezpečí“. Pak kafe a horká čokoláda z automatu. Starým městem k Mikulášskému kostelu a hurá domů do teplíčka.
Eva Kneblová
O perníčkách a upřímnosti
"Mamí, už to máš hotový?! Já chci vykrajovat!", připomíná mi už popáté Davídek. Těsto na perníčky (dvojitá dávka, protože je oba kluci milují) se jako tradičně drolí i po půlhodině hňácání. A mně se facebookovsky "honí hlavou", jestli 1/8 másla uvedená v receptu je skutečně 12.5 dkg, které jsem do těsta vpatlala.
Eva Kneblová
Když budeme hodní nebudeme divní?
„Mami, ten pán je buď děsně hodnej a nebo asi blázen“, prohlásil můj starší synek poté, co mladší s papulkou ještě oteklou od čerstvě vytrženého zubu dostal jako bolestné od prodavače trdelníků rolničku na zlaté stužce. „Jak to, že nám to dal zadarmo?“ Snad, že je advent...
Eva Kneblová
Město není pro děti
Žijeme na sídlišti přilepeném k okrajové části čtyřicetitisícového města. Do školky chodíme v tepláčcích, nakupujeme v COOPu, kde mají vše od rohlíků po plastová autíčka na setrvačník, nedávno třeba i burčák. Když s kluky vyrážíme „do města“ tepláky vyměníme za rifličky. Předesílám, že naši kluci jsou temperamentní nikoli však hyperaktivní a bezprostřední nikoli však nevychovaní.
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 877x